Češi a jejich komisařka …

Paní Jourová komisařkou zřejmě bude a udržela si své velmi široké a náročné portfolio. Závěrečné slovo bude mít parlament na konci měsíce, ale u „svých“ výborů uspěla.

Bylo to trochu škobrtavé, ale konec dobrý, všechno dobré. Nebyli bychom to my, kdybychom toho nevyužili k diskusi, kdo za co může a kdo, kdy a jak co pokazil. Takže přispěji svou troškou do mlýna.

Nejprve trochu faktů – návrh na komisaře je věcí vlády a její politické dohody. Ta může volit kandidáta, který je šířeji či úžeji přijatelný. A výsledek jeho cesty ke komisariátu ovlivňuje to, jakou frakci v parlamentu reprezentuje a jaký výkon při slyšení předvede.

Jak si v tom stála paní Jourová? Je politickou nominantkou vládního hnutí ANO. To je součástí parlamentní frakce ALDE, která je nyní v parlamentu oslabená a není obvykle s to bez podpory dvou hlavních frakcí (lidovců a socialistů) parlamentní většinu zajistit. Což je „komplikace“ pro její kandidáty. Podpora ALDE je proto sice hezká, ale kandidátům úspěch nezajistí - v jednání o vzájemné podpoře nemůže ALDE socialistům a lidovcům mnoho nabídnout.

Nejen já považuji paní Jourovou (alespoň na naše poměry) za dobrou kandidátku, která si podporu zaslouží. Bohužel její výkon na slyšení byl trochu rozpačitý a málo konkrétní, což ovšem bylo způsobeno částečně i vlivem neobvykle široké agendy, která jí byla svěřena.

Tolik tedy fakta. Dále trocha spekulací a dojmů. Nejprve ohledně vládní úrovně. Především, nominace kompetentní ženy byl od vlády velmi dobrý tah, který pomohl sestavit komisi. Z logiky věci to však mělo být vedení ANO, tedy pan Babiš, kdo měl nominované komisařce pomáhat. Nevšiml jsem si, že by se to stalo. A nezaznamenal jsem ani, že by čeští poslanci ALDE takovou aktivitou překypovali. Alespoň já jsem se s ní nesetkal.

Naše lidovecká frakce v EP se již od počátku shodla, že nehodlá paní Jourové „házet klacky pod nohy“, jednak proto, že tomuto „národnímu sportu“ dvakrát nefandíme, ale zejména proto, že paní Jourovou většina z nás považovala za dobrou volbu. Později jsme dokonce paní Jourovou jako kvalitní českou kandidátku v EP výslovně podpořili.

A když se její cesta ke křeslu komisařky zkomplikovala, navrhl jsem kolegům z ALDE, ať mi dají vědět, pokud by hrozilo, že neuspěje. V tomto případě jsme byli připraveni vyjednáním v rámci EPP pomoci.

Myslím, že toto opravdu není málo, zejména s ohledem na to, že naše frakce se skládá jak z členů vládní KDU-ČSL, tak z členů opoziční TOP 09, kteří tvoří těsnou většinu.

Na druhou stranu nelze tvrdit, že “hladká” cesta vládního nominanta do pozice komisaře je jasný příklad českého národního zájmu. Je to primárně otázka vládního rozhodnutí o volbě kandidáta, jeho podpoře a výkonu samotného budoucího komisaře. U řady zemí se poslanci pustili do velmi silného boje proti svému nominantovi. V případě ČR se nic takového nestalo a jsem tomu moc rád. A je to zásluha všech zúčastněných stran, i když ne všechny se tak tváří…